Planetky (asteroidy) jsou malá tělesa sluneční soustavy. Většina z nich obíhá mezi Marsem a Jupiterem v tzv. hlavním pásu. Avšak některé planetky mají dráhy, které se přibližují dráze Země, nebo ji dokonce kříží. Tyto planetky nazýváme blízkozemní. Planetky můžeme popsat jako pevná tělesa nepravidelného tvaru bez atmosféry nebo komy. Jejich velikosti se pohybují od stovek kilometrů pro ty největší až po metry pro ty nejmenší, co byly kdy objeveny.
Dosud je známo asi půl milionu planetek - známe jejich dráhu ve sluneční soustavě (z měření jejich polohy v různých časech) a jejich přibližnou velikost (z měření jejich jasnosti při známé vzdálenosti). Abychom se dozvěděli více o jejich fyzikálních vlastnostech, musíme použít další pozorovací metody. Jednou z nich je fotometrie - měříme jasnosti způsobené rotací. Pomocí této techniky byly odvozeny periody několika tisíc planetek.
Podobně jako planety, také planetky svítí odraženým slunečním světlem. Protože se během oběhu planetky kolem Slunce obecně mění její vzdálenost od Slunce i od Země, mění se s časem i jasnost planetky. Kromě této jednoduché změny jasnosti dochází i ke změnám jasnosti, které jsou způsobené nepravidelným tvarem planetek a jejich rotací.
Jak planetky rotují, mění se plocha osvětlené a viditelné části jejich povrchu a tím se mění množství odraženého světla, tedy jasnost. Tyto světelné změny se nazývají světelná křivka. Měřením světelných křivek můžeme měřit rotační periodu planetek. Tvar světelné křivky závisí na vzájemné geometrii Slunce, Země a planetky (která je známá, protože známe dráhu planetky ve sluneční soustavě) a na orientaci rotační osy planetky a jejím tvaru (což neznáme).
Pokud máme k dispozici dostatečné množství světelných křivek z různých geometrií, můžeme odvodit model tvaru planetky, směr rotační osy a periodu rotace. Pokud by například byla planetka kulatá, byla by stále stejně jasná. Naopak u protáhlé planetky budeme pozorovat velké množství změny jasnosti při pohledu z boku a malé při pohledu od pólu. Proces rekonstrukce tvaru a spinu ze světelných křivek se nazývá inverze světelných křivek. Z matematického hlediska je inverze světelných křivek pěkný a zajímavý příklad inverzního problému. Lze ukázat, že ze světelných křivek jde odvodit jednoznačný konvexní model tvaru. Z astronomického hlediska nám tato metoda umožňuje odvodit základní fyzikální vlastnosti jednotlivých planetek inverzí jejich světelných křivek. Tímto způsobem bylo dosud odvozeno více než 200 modelů planetek. Tyto modely jsou shromážděny v databázi Database of Asteroid Models from Inversion Techniques (DAMIT).